|
Podporují nás
  |
Skijöring v Říčkách - reportáž
7. 4. 2008
Konec dobrý, všechno dobré.
Tak bychom mohli hodnotit závěr letošní musherské sezóny.
Zatímco celou zimu jsme sníh neviděli, s prvním jarním dnem začalo sněžit nejen na horách,
ale také v nižších polohách. Proto se pořadatelé rozhodli na poslední chvíli uspořádat závody,
kterých se účastní lyžař se psem, tzv. Skijöring Říčky.
Rozhodnutí padlo až dva dny před závodem, kdy bylo jasné, že se nový sníh udrží
a rolba ze ski areálu Říčky upraví trať směr Pěticestí, rozcestí Pod Homolí a zpět.
Večer na Souvlastní připomínal pravou zimní atmosféru, které bylo letos jak šafránu. Všichni se shodli, že běžky a zimní vybavení měl již každý zazimované a s velkou radostí je opět vybalil. Ráno nás všechny čekal šok. Při příjezdu do Říček v Orlických horách jsme si všichni uvědomili, že jsou vlastně velikonoce a sníh přilákal do tohoto krásného, jindy v tuto dobu již liduprázného střediska tisíce lyžařů. Obě parkoviště praskala ve švech a do toho zmatku jsme přijeli my a naši psi. Já navíc s celým spřežením, se kterým jsem měl v plánu označit celou trať. Zapřahat šest zmítajících se psů na parkovišti plném nedočkavých a mnohdy také nervozních lyzařů, stálo mnoho sil a nervů. Naštěstí jsme se po několika peripetiích dopravili do zadní části areálu, kde již v klidu proběhla prezentace a start závodu.
Tento závod je specifický svým startem.
Všech dvacet závodníků se seřadí u startu, štěkot a adrenalin stoupá.
Psi cítí startovní napětí snad ještě více než samotní závodníci.
Všichni čekají za ohromného hluku zmítajících se psů na povel startéra.
Ten přichází přesně ve dvanáct hodin. Všechny týmy vypálí.
Trať je dostatečně široká, nikdo nemusí dávat nikomu přednost a závodníci stoupají po skupinkách směr Komáří Vrch a Pěticestí.
Toto asi sedm kilometrů dlouhé stoupání s přehledem rozdělí celé závodní pole dle výkonosti.
Kolem třetí hodiny odpolední proběhlo vyhlášení výsledků závodu. Všichni si odnesli krmení pro své miláčky od hlavního sponzora závodu firmy KSK BONO. V tuto chvíli, kdy se všichni rozloučili s nepovedenou sezonou, nastala prudká sněhová vánice a symbolicky tak ukončila letošní musherskou sezonu, při které byl vlastně sníh jen v nejvyšších oblastech. No ale konec dobrý, všechno dobré. Tak zase na podzim.
Napsal, zažil a viděl |
Jelikož povolení k uspořádání závodu platilo do konce března, již nic nebránilo rozjet se do Říček respektive
na chatu v obci Souvlastní, kde bylo setkání všech nedočkavých.
Neboť závod se koná jen v neděli a to jednokolově.
Já jsem se vydal v klidu značit trať. Ta vedla stoupáním za Komáří vrch, dále Pěticestí po tzv.
bunkrovce na rozcestí Pod Homolí a zpět.
Na otočce jsem pro všechny závodníky připravil čaj a vodu pro jejich psy.
Závodníků se na start postavilo osmnáct. To byla pěkná účast vzhledem k tomu,
že byl závod svolán na poslední chvíli.
Startovalo se hromadným startem, což přineslo pro všechny závodníky neopakovatelné zážitky.
Na otočku Pod Homolí dorazila jako první Soňa Klikarová, nepochybně nejrychlejší žena českého mushingu.
Ta se na otočku přihnala jako vítr, což vzbudilo nemalý obdiv přihlížejících diváků.
Asi pět minut po ní dorazil Jiří Suchý, nejrychlejší muž ve startovním poli.
Po té se již postupně otáčeli s menšími či většími rozestupy ostatní závodníci.
Zpáteční cesta již vedla více z kopce a tak záleželo na tom jak měl kdo rychlé psy při sjezdech
a kdo jak namazal.
V tomto případě ale k větším změnám nedošlo.
Do cíle tedy jako první drazila Soňa a za ní Jirka se svými evropskými saňovými psy.