|
Podporují nás
  |
Janovičky 2008 - reportáž
18. 3. 2008
K Broumovském výběžku, tedy přesněji k Janovičkám u Broumova, patří psí spřežení stejně jako k zimě sníh.
Tedy ne tak přesně. Protože sníh, ten tuto zimu na Janovičkách chyběl, psí spřežení nikoli.
Byl to tak trochu kompromis.
On vlastně víkend z 16. na 17. února 2008 byl kompromisů plný.
Původně se měl závod psích spřežení cross country mid - Janovičky konat o víkedu 19. - 20. ledna,
jako jeden ze závodů mistrovství České republiky na středních tratích.
Jenže nadílka sněhu byla tak slabá, že poslední zbytky této, v posledních letech velmi drahocenné hmoty,
odtekly týden před termínem závodu.
Pořadatelé z M.C. Metuje se tedy optimisticky rozhodli přesunout termín závodu na již zmíněný únorový termín.
Týden před závodem nebylo po sněhu ani památky a tak na zkušené pořadatele čekalo snad nejtěžší rozhodnutí za posledních 12 let, kdy tento klub závody pořádá. Buď závody zrušit a nebo jít do velké neznámé a uspořádat zimní "saňové" závody na "kárách". Otázek si "Metujáci" položili několik. Přijede někdo ze závodníků? Přijdou diváci? Jakou trať zvolit? Po zvážení mnoha pro a proti převážila povinnost nezklamat Broumováky, kteří se již od léta zajímají o to, zda závody budou a v neposlední řadě se odměnit štědrým broumovským sponzorům, kteří toto klání podporují jako nikde v republice. Kromě domácích sponzorů patří veliké díky také firmě KSK BONO z České Skalice a Královehradeckému kraji, kteří podporují akci stejně štědře jako domácí sponzoři. Nakonec přijelo do Broumovského výběžku 45 týmů z celé ČR, což pořadatelé nepředpokládali ani v těch nejoptimističtějších snech. Všichni se do tábora Janovičky sjeli už v pátek večer a bylo o čem vyprávět. Vždyť závodů bylo letos jako šafránu a tak se všichni těšili na to, jak si poklábosí o psech a starostech s nimi spojených.
V sobotu ráno se všichni účastníci závodu probudili s hrůzou do sněhové vánice.
To ráno všichni proklínali to, v co celé minulé měsíce doufali.
Tedy husté sněžení. Zkrátka další kompromis.
Naštěstí sněžení ustalo a dvě hodiny před startem zmizely všechny mraky a objevilo se slunce s azurovou oblohou.
Do Janoviček začaly přijíždět autobusy s diváky a tak komentátor Jirka Plšek mohl začít posílat jednotlivé závodníky na trať.
Na start se postavil Jindra Zelenka se svou bytelnou, téměř nerozbitnou károu.
Jeho spřežení tvořené z nadupaných alaskánů importovaných ze severu, vypálilo plnou rychlostí
a nikoho ani nenapadlo, že by tato kára nepřežila nástrahy Javořích hor.
Leč jedna dobře "říznutá" zatáčka a za ní silný strom zavinily, že Jindra ulomil jedno zadní kolo.
Po vyhlášení a předání mnoha cen, kdy velký broušený pohár pro nejrychlejší spřežení převzal "domácí" Michal Merhaut, se všichni rozjeli do svých domovů s pocitem dobře prožitého víkendu. Teprve potom spadl pořadatelům poslední kámen ze srdce a rozplynuly se poslední obavy z toho, že se do víkendu plného kompromisů pustili. A diváci? Ti byli, jako na Broumovsku vždy, skvělí. Přišlo jich za oba dny něco přes tisíc a jeden domorodý občan poslal v neděli pořadatelům domácí uzené jako odměnu. To nás potěšilo nejen v žaludku, ale hlavně u srdce. A za to přeci stojí občas i ten kompromis - uspořádat saňové závody na kolečkách.
Napsal, zažil a viděl |
Dokonce proběhla velmi úspěšná jednání se starostou v polském městě Gluszyce,
který pořadatelům zajistil povolení vést trasu závodu částečně po polském území a tím zajistit pro závod
minimální nadmořskou výšku tratě 600 m n.m.
V této výšce přeci sníh už být musí, mysleli si pořadatelé. Leč pořadatel míní a příroda mění...
Kalich hořkosti jsem si vychutnal hned z rána, kdy jsem trať kontroloval nikoliv na sněžném skútru,
ale na malém mopedu. Pár ledových kaluží jsem pod slabým popraškem přehlédl
a motorku položil jako Jarda Huleš v seriálu moto GP.
Obražen, ale až na pár modřin zdráv, jsem se vrátil ke startu a mohl zodpovědně závodníky varovat před nebezpečnými místy.
Diváků nakonec přišla necelá tisícovka a tak se mohli na osmnáctikilometrový okruh vydat všichni závodníci.
První kolo všichni dokončili bez újmy na zdraví, tedy až na pár proražených pneumatik a dvě zlomené vidlice.
Slunce svítilo a mínus sedm stupňů celsia vytvořilo skvělou náladu všem závodníkům.
Uvolněná atmosféra byla znát hlavně na noční rokotéce,
která jako již tradičně přenesla všechny do nedělního rána.
Kdo si myslí, že to musher vzdal a nechal se odvézt do cíle, tak ten nezná odvahu drsných musherů.
Jindra bez brzd a jak on sám řekl, "ani nevím jak", se po hodině a pár minutách objevil v cílové zatáčce za potlesku fantastických diváků.
Ti mohli spatřit také další spřežení jak dojíždějí do cíle.
Byly zde smečky samojedů, malamutů, aljašských a sibiřských husek,
ale také eskymáčtí psi Pavla Procházky, zvaného "kovboj", který žije se svou smečkou a stádem koní na Šumavě.