|
Podporují nás
  |
Jičín 2007 - reportáž
12. 11. 2007 Jičín, město pohádky, ale také město, které může připomínat městečko z éry zlaté horečky. Že je to nesmysl? Tedy ne tak úplně. Ale popořádku.
V těsné blízkosti Jičína se nachází krásný kopeček Zebín a pod ním bývalý vojenský prostor.
Zde si již popáté dali sraz milovníci a majitelé saňových psů při pátém ročníku závodu psích spřežení "O pohár starosty města Jičína".
Pro letošní ročník pořadatelé z Musher clubu Jičín připravili dvě tratě
a to sprintovou o délce 5,5 km a midovou, která měřila 14 km.
Těch se přihlásilo celých šedesát, což je slušná účast vzhledem k tomu, že ve stejný čas probíhal také závod v Novém Městě na Moravě. Teď si musím malinko přihřát vlastní polívčičku. Z tohoto počtu bylo celých dvacet týmů z nedalekého M.C. Metuje, jehož hlavním sponzorem je firma KSK BONO, která byla také jedním ze sponzorů. Ale když od začátku, tak od začátku.
Slavnostní zahájení proběhlo v pátek a pořadatelé nakoupili spoustu lampiónů.
Uspořádali opravdový lampionový průvod, na kterém mnozí z těch drsných musherů
V sobotu začaly starty od desáté hodiny.
Nejprve startoval sprint a poté se vydali na start závodníci midu.
Na startu se objevila snad všechna plemena severských a tažných psů.
Obsazeny byly všechny kategorie a to podle počtu psů, rasy a vozítka, na kterém se závodníci pohybují.
Mezi startujícími byla opět spousta tváří, které píší dějiny tohoto sportu.
Za všechny připomenu Janu Henychovou, která ze svých psů sestavila hned tři spřežení,
z čehož dvě jí "odmusherovali" Zdeňka Dušková a Milan Petruželka.
Dále nechyběl Ota Janko, jehož samojedi zvaní "běloby" přípomínali v cíli spíše hnědou mutaci tohoto plemene.
To peprně komentovala jeho snad stále ještě manželka, která musela smečku před odjezdem na chatu očistit.
Nedělní ráno přivítalo účastníky studeným, ale slunečným počasím. Nicméně po nočním dešti byla trať rozbahněná více než v sobotu a tak také výsledky byly o něco slabší, tedy kromě Venci Zetka z Mostu, kterému se spřežení na rozdíl od soboty ani jednou nezamotalo. Všichni dojeli do cíle v pořádku a bez zranění, dokonce snad ještě zdravější neboť prý to bahno je léčivé (je li to pravda, všichni tu budem ještě za sto let). Po vyhlášení výsledků, převzetí mnoha cen od štědrých sponzorů a mírné očistě jsme se všichni vrátili do svých domovů s dobrým pocitem z perfektního víkendu. Tedy až na naše manželky, které všechno to zabahněné oblečení čistily snad ještě ve středu. Takže bahnu a Jičíňákům zdar.
Viděl, zažil, zabahnil, odbahnil a napsal |
Ta většinou kopírovala trať sprintu, až na některé odbočky a zkrácení se obkroužila dvakrát.
Za zmínku stojí "crossová vložka", která při kopírování druhého kola zavedla závodníky
na úpatí již zmíněného kopce Zebína.
Tento úsek připomínal opravdu boj o každý metr z dob zlaté horečky.
Prudké stoupání, kde každý musher musel opustit své vozítko a stoupat po poctivě uklouzaném bahýnku kolmo vzhůru,
dodalo závodníkům vzhled zoufalců bojujících o každé zrnko zlata.
Jen těm psům, a to je pro každého mushera to hlavní, se to opravdu líbilo.
Ale aby to nevypadalo tak dramaticky, ostatní část trati byla po loukách a polních cestách,
takže se psům po měkkém podkladu běželo dobře a tak byli spokojeni také musheři.
byli snad naposledy jako jiskřičky (pro mladší ročníky - jiskra byl předvoj pionýra,
tedy těch dětí s červenými šátky).
Po projevu předsedy pořádajícího klubu Ládi Vraštila se zapálil oheň a při takzvaném rautu
si všichni opekli špekáčky (letos zřejmě již naposled).
Nerad bych na někoho zapomněl a tak připomenu už jen ředitele závodu, již zmíněného Láďu Vraštila
a jeho pravé ruce Luďka Šídla a Jirku Kubelku.
Ti si našli čas nejen závod odjet, ale také celý uspořádat, za což si zaslouží obdiv všech zúčastněných.
Po zdařilém sobotním kole a očistě sebe, svých vozítek a psů, se všichni odebrali do místní hospůdky,
kde proběhlo promítání filmů a večerní rockotéka.