|
Podporují nás
  |
Víkendové soustředění na Souvlastní
11. 10. 2007 Tak jsme zase jednou po letech rozhodli že pojedeme na Souvlastní. Chaloupka, kterou nám půjčuje strýc Michala Merhauta, se již v minulosti stala útočištěm klubu na víkendových akcích. Při Šediváčkově longu je zde bivak tohoto závodu a na jaře se zde scházejí běžkaři při závodech v Říčkách. Jinak je chaloupka vesměs opuštěná. Fotky z akce najdete ve fotogalerii.
V sobotu jsme se vzbudili do krásného dne. Všichni jsme zapřáhli a vydali jsme se na výjezd směr
Pěticestí, bungrovka, Zdobnice a zpět na Souvlastní.
Cesta utíkala výtečně, obzvláště naši junioři se na kole a na koloběžkách činili.
Na Pěticestí jsme si ťukli gročkem, neboť podzim studí.
Pokračovali jsme bunkrovkou směr Deštná.
V serpentinách náš Tomáš odepnul psa, leč né popruh a ten se zamotal do jeho předního kola a
Tomáš podnikl výlet mimo kolo ústy na asfalt.
Naštěstí si fasádu upravil jen mírně,
cesta také nebyla poškozená, tak jsme mohli prověřit brzdy směr Zdobnice.
V neděli jel místo mne Michal a tak nemám z cesty žádné zprávy, jen že ujeli opět nějakých pětadvacet kilometrů. Zbytek osazenstva šel na hřiby. Odpoledne jsme se všichni rozloučili a vydali se zpět do svých domovů. Pochvala patří všem našim juniorům, kteří ujeli na svých strojích padesát kilometrů. Velký pokrok dělá Mirda s výstavními malamuty od Katky, ti se víkend od víkendu zlepšují a jsem zvědav co předvedou na BONU 07, docela bych si na ně vsadil, ale o tom až příště. Tedy po kosteleckých závodech, kde se všichni opět sejdeme. Viděl, zažil a napsal (protože umí psát - trochu) Jarda Hanuš |
My jsme zde byli naposled před dvěma lety.
Strach z toho, zda chalupa stojí, se rozplynul hned v pátek.
Při našem příjezdu byl již na místě Roman Bahník s jeho rodinou a Vláďa Kostelecký s Filipem.
Jejich první otázka, zda máme sekeru a dřevo, mne ujistila, že pokud bude v čem topit,
bude také kde spát a jíst a pít a tak nám nebude nic chybět.
Málem bych zapomněl, že na místě byl také nový kamarád a fotograf Roman Zasadil se svou ženou Petrou.
Sekeru jsem měl (protože myslím na všechno), v chaloupce se zatopilo a načali jsme první soudek
multivitaminováho nápoje.
Pípu jsem také opravil já (protože umím všechno). Večer přijel ještě Mirda Zasadil se skoro ženou Ladou,
jelikož přijeli z rodinné oslavy, byli oblečeni téměř společensky, což chalupa na Souvlastní ještě nezažila.
Po mé trapné (jak řekla Šárka) poznámce na Ladino růžové fižžží se oba převlékli a již jsme si byli rovni.
Po čočkové polévce (což jak se ukázalo v noci na společné ložnici, nebyl nejlepší nápad)
jsme vyrazili směr Souvlastní, tedy chtěli jsme vyrazit, jenže jsem zahrál ještě pěkné divadlo místním obyvatelům
(protože zas tak všechno neumím). Při odháknutí mého spřežení projel okolo mne Roman z vykastrovanou,
leč háravou fenou, což zaujalo mé psy a tak se za ním rozeběhli.
Bohužel já stál pod spřežením a Šárka před károu.
Já jel po jemném štěrku na svojí pr... poctivých pět metrů a Šárce psi málem utrhli koleno.
Nakonec jsme vše obratně zvládli a vydali se na chalupu.
Všichni, dokonce i naše rodina, která vypadala jako by se střetla z medvědem, jsme se vrátili šťastně na základnu.
Tam již nás čekal Jarda Jiránek s Evou, Katka Jirásková s miminem a matkou a můj brácha.
Po lehkém odpočinku jsme pak řešili život až do ranních hodin.