ME ESDRA Bakonybel

15. 11. 2006

O minulém víkendu proběhlo Mistrovství Evropy off-snow, které se konalo v maďarském Bakonybelu. Z našeho klubu se šampionátu zúčastnil Michal Merhaut v kategorii 4 psů. A já jsem ho doprovázel jako dog handler a také jsem byl zvědav jak budou kluci maďarský pokračovat v pořádání mistrovství. Fotky ze závodů najdete ve fotogalerii.

Na místo jsme dorazili v pátek v poledne. Bakonybel je malá vesnička mezi Gyorem a Balatonem nedaleko města Papa. Areál, ve kterém se mistrovství konalo, byl místní statek (sklad kukuřice) a přilehlé fotbalové hřiště. Úvaziště bylo na sice krásně označené, leč na jaře zorané louce a tak jme nic neriskovali a zaparkovali jsme vedle areálu kravína, kde již parkovala Soňa Klikarová a další. Pořadatelé sice něco namítali, ale kouzelné slůvko „nemtudom“ vyřešilo veškeré problémy.

Po vyvázání psů jsme si šli projít trať. Velice nás překvapilo kolik energie a hlavně financí bylo vynaloženo na úpravu tratí. Celá trať byla vysypána a válcována štěrkopískem a byla rovná jako mlat. Po prvním stoupání asi 1 km vedla trať po menším hřebínku s nádherným výhledem na okolní kopce, zřejmě jedny z mála maďarských vrchovin. Dále trať klesala údolím kolem křížové cesty až do cíle.

V 19 hodin bylo slavnostní zahájení. Průvod s loučemi vedl kolem místní fary a pěti diváků zpět na hřiště, kde byl šampionát slavnostně zahájen. To jak měli pořadatelé perfektně připravenou trať kontrastovalo ze zázemím závodu. Velký stan (asi pro tisíc osob) byl nevytápěný a k jídlu jen guláš z kotlíku a klobásy, které jsme jedli celý víkend, což byla tragédie pro 50 procent metujácké výpravy, tedy mě.

Start v sobotu začal v 10 hodin. Vše klapalo pořadatelům jako po drátkách a tak závod probíhal bez sebemenších zádrhelů. Michal odstartoval bez problémů a za 11 minut jsem ho viděl 300 m před cílem. Tento čas stačil na druhé až třetí místo v kategorii, jenže v předposlední zatáčce jeden z jeho mladých psů nezvládl přeskočení strouhy podél cesty, utrhl krčák a zamotal se do postrojů. Minutová ztráta znamenala „až“ šesté místo a Michalovi se vzdálila naděje na umístění na „bedně“.

Druhý den přišel po ránu asi tříhodinový déšť, který z uválcovaného terénu udělal jemné bahýnko „alá Jičín“. Michal zajel tentokrát exkluzivně a zajel druhý nejlepší čas ve své kategorii. Stačilo to na pěkné čtvrté místo a velký úspěch pro Michala. Vyhlášení bylo ve čtyři odpoledne a v noci jsme dorazili šťastně domů.

Ještě musím dodat, že všude kam jsme přišli nás poplácávali po zádech za loňskou Běleč a byl jsem hrdý na celou tu naši pořadatelskou partu, kterou jak jsem si stačil uvědomit obdivují v celé Evropě. Snad jen jednoho člověka jsem chtěl najmout na naše závody a tím byl místní komentátor. Představte si Plška, ale v maďarštině to je nářez, který bych přál všem divákům. Uznání patří také celé reprezentaci vždyť 7 zlatých, 6 stříbrných a 2 zlaté medaile nás řadí mezi nejúspěšnější země evropského mushingu.

Viděl, prožil a sepsal Jarda Hanuš.